Agility
9. 8. 2007
Agility - šikovnost se psem
Tento sport k nám přišel z Anglie, kde asi před 25 lety vznikl po vzoru koňských parkurů. V zahraničí je silně podporovaný řadou velkých výrobců hlavně psích krmiv. U nás se o tomto sportu nedá říct, že by byl ještě „v plenkách“. Výcvikové kluby, agility tábory, dobře organizované velké množství závodů a kvalitní reprezentace závodních týmů - to vše naznačuje, že je rozvoj tohoto sportu na správné cestě, tedy spíše ve správných rukou.
O agility se říká, že je to hbitost na šesti nohou. Nadšení, které na závodech předvádí psovod se svým psem při zdolávání nás utvrdí v tom, že výcvik je prováděný formou radostné hry. Pes musí být maximálně ovladatelný a poslušný. Na závodech totiž pes nesmí mít ani obojek ani vodítko. Vzniklé pouto mezi psem a psovodem při výcviku i hře je velmi důležité pro dokonalou souhru na psím parkuru. Podstatná je nejen rychlost, hbitost, ale i přesnost psa. Proto musí být psovod od začátku důsledný a přesný při nácviku zdolávání překážek.
Agility je sport opravdu pro všechny – důležitý je pouze zdravotní stav ať člověka či psa. Mohou ho provozovat děti i důchodci, čistokrevní psi i kříženci. Pokud se však rozhodneme pro vrcholový sport, tak přece jen existují plemena, která jsou pro agility vhodnější a také na závodech úspěšnější. Také vrcholných soutěží (např. mistrovství světa) se kříženci a psi bez průkazu původu zatím nemohou zúčastňovat (neumožňuje to FCI). Převažující jsou však schopnosti a možnosti daného jedince bez ohledu na plemeno. Nesmíme se však spoléhat jen na psa, ale odpovídající kvality musí mít i psovod. Začít můžeme i se starším psem, pokud má alespoň základní výcvik v poslušnosti. U štěňat musíme při nácviku skokových překážek počkat až ukončí svůj tělesný vývoj (záleží na velikosti plemene) nebo alespoň tyto překážky maximálně snížit.
S agility můžeme začít - na některém z okolních cvičišť, která jsou na tento sport zaměřená. Tato cvičiště jsou většinou sdružená v Klubu agility České republiky a u školených instruktorů získáme v našich začátcích důležitou oporu při výcviku našeho psa. Pro ty, kteří ve svém okolí žádné cvičiště nemají tu je alespoň možnost výcvikových táborů. Organizují se pro začátečníky i pokročilé, pro děti i dospělé. Další, poněkud náročnější možností je stát se instruktorem agility = projít potřebná školení, která organizuje právě AK ČR, složit zkoušky a založit vlastní cvičiště.
K tomu potřebujeme odpovídající prostor = rovná plocha (nejlépe oplocená) s rozměry asi 20 x 40 m a samozřejmě překážky. Ty si můžeme vyrobit sami, ale už i u nás jsou firmy, které kompletní sady překážek vyrábí. Je také možné odkoupit od jiného klubu překážky starší, ale ještě bezpečné.
Závody se u nás konají ve venkovním prostředí i v halách většinou pod patronací FCI, takže se pravidla soutěží poněkud liší od pravidel v Anglii nebo v USA. Všechny podmínky upřesňuje Řád agility ČR schválený KA ČR, ten se snaží vyjít vstříc všem zájemcům o agility sdružených v jednotlivých oblastních skupinách.
Psi jsou rozdělení do kategorií podle kohoutkové výšky psa. S – small (malý) – do 34, 99 cm, M – medium (střední) – od 35 do 42, 99 cm, L – large (velký) – od 43 cm.
Další rozdělení je podle obtížnosti tratě a výkonnostních tříd zkoušek – A1, A2, A3 – k tomu jsou samozřejmě přiřazeny odpovídající velikosti psů.
Kromě běžných závodů se konají i celosvětové soutěže mezi kluby – International Agility Link
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
